O mateřském centru jsme začaly uvažovat ve chvílích, kdy naši dva malí kluci ( Kubík a Robík ) začali chodit a  poznávat okolní svět. Nevyžadovali totiž už jen nás - rodiče, ale i kamarády, kamarádky a také stále nové hračky. Kde nejlépe navázat nová přátelství, podělit, případně se poprat o chodítko, motorku, autíčko a další hračky než v mateřském centru ? Sobecky jsme trošku myslely i na sebe, protože jsme chtěly slyšet i od jiných maminek, jak ta jejich malá ( malý ) zlobí, vzteká se, zda taky kojí v noci a spí spolu v posteli. V neposlední řadě, když klukům vytvoříme hernu - prostor pro hraní, budeme mít doma stále poklizeno, protože oni se vyřádí jinde.

      Nejtěžším oříškem bylo získat prostor, kde bychom se mohly scházet. Měly jsme představu o pěkném, slunečném, klidném a dostatečně prostorném místě, kde bychom byly my i naše děti maximálně spokojeni. Začaly jsme tedy hledat v centru města, ale téměř všechny objekty, které jsme si vybraly patřily místním podnikatelům, kteří vyžadovali za pronájem  nehorázně vysoké nájemné. Naděje nám svitla ve chvíli, kdy jsme se dozvěděly, že se v Sokolově ruší mateřská školka. Začínal se nám plnit sen. Zašly jsme za ředitelkou školky, která naši snahu ocenila, v zápětí nás však upozornila na vysoké náklady za energie, plyn a další služby. V naší naivitě jsme si však myslely, že toto není náš problém, neboť nám pomůže Město Sokolov. Sjednaly jsme si tedy schůzku přímo s panem starostou. Ten nás sice vyslechl, ale to bylo asi vše co pro nás mohl nebo chtěl udělat. Jeden trakt školky nám nechají  k pronájmu, ale  za podmínky, že  si pronajmeme obě patra budovy a  budeme platit veškeré náklady spojené s provozem budovy. Možná, kdybychom byly odvážnější a víc riskovaly, mohly jsme do takového byznysu jít, ale  byla tu ještě jedna drobnost - pronájem by byl na dobu 5 let a po té není jasné, jak bude objekt využit. Je tedy možné, že bychom mohly skončit i s celým mateřským centrem na ulici. Sen se začínal rozplývat - nemáme prostor a nikdo nám nepomůže. 

      Až jednou nás napadla báječná myšlenka  - vytvoříme mateřské centrum v tělocvičně,  kterou provozuje dědeček jednoho z našich hošíků. Cvičí se zde aerobic a to jen ve večerních hodinách, přes den je tento prostor naprosto nevyužitý. Domluvily jsme se a začaly pracovat na úpravě prostor, které vypadaly šedivě, omšele, zašle, nehezky, neupraveně a  moc ošklivě. Upozorňuji, že vše jsme si  prováděly samy vlastníma rukama, pouze za pomoci  Míly - tatínka druhého chlapečka.  Stěny jsme vymalovali žlutě a zeleně, vytapetovali strop ( nikdy netapetujte strop - strašná makačka ), vystříhali samolepící obláčky na naše modré stropní nebe a očekávali příchod kamarádek kamarádky, které nám namalovaly džungli - palmy, želvu, hrocha, žirafu, slona, papouška a motýly. Mateřské centrum se začalo rýsovat.

   A jak to bylo s financemi na pořízení mateřského centra? První finanční náklady byly na nás. Po té, co jsme vyčerpaly naše zdroje a také naše stanovy zaregistrovalo v dubnu 2001 Ministerstvo vnitra, bylo nám přiděleno IČO, začaly jsme se sháněním sponzorů. Naše první kroky vedly do firem, ve kterých jsme pracovaly, měly jsme tam známé, příbuzné a podobně. Osvědčilo se nám nechtít po firmách finanční příspěvek, ale spíše materiální pomoc, jedni poskytli barvy na vymalování, druzí domeček na hraní, třetí vyrobili poličku, čtrvtí darovali dřevo ....... Ale podařilo se nám získat i finanční příspěvky a všem sponzorům velmi velmi děkujeme. Ještě se musím  vrátit k ředitelce mateřské školky, která nám  zprostředkovala darování a prodej spousty hraček, učebních pomůcek, židliček a mnoho dalšího a jiného.

      Takže, už bylo potřeba nakoupit jen pár drobností - klouzačku, houpačku, odstrkovadla, motorky, koberec a tak dále.  Všechny nezbytnosti a důležitosti pro naše chlapečky a budoucí holčičky jsme sehnali.

       Chyběl nám  už jen název - Baby Club Robinson - skvělý název !

       No a  2.července 2001 jsme otevřely,  přišli maminky, děti, novináři, no a jako zázrakem se nám ozvali z České televize, že by  rádi natočili krátký šot do  zpravodajství. Byly jsme štěstím bez sebe a plné pýchy, že se nám podařilo otevřít v Sokolově mateřské centrum a že jsme si splnily jeden z cílů, které jsme mohly, jako maminky na mateřské dovolené, mít.